Jak kdy, jak který a jak na koho.

Vyznavači adrenalinových zážitků jsou fyziologicky uzpůsobeni tak, že jim dělají dobře situace, v nichž jde takzvaně o vše. Někdy třeba o výplatu v herně, jindy o život extrémních sportech. Prostě to tak je a jejich tělo by by bez toho být nemohlo. Leckdy je to i smysluplná činnost, jsou riziková povolání, které může vykonávat skutečně jen vlastník ocelové nervové soustavy.

Opačným typem je povaha, která je schopna výkonů spíš ve chvíli, kdy je vše ok, žádná velká dramata, žádný stres.  Platí pravidlo, že si nemáme dělat násilí, ani sami sobě, ani navzájem. Nelze říct, že jedno je lepší než druhé a že se máme přizpůsobit nějakému standartu. Pokud se uvolíme k nějaké změně, tak dobrovolně a pozvolna a ostražitě sledujme, jak náš pokus vyhodnotí organismus.

Také u jednoho a téhož člověka může být reakce paradoxní. stresem totiž není jen něco, co nás nějak ohrožuje nebo rozesmutňuje, ale v podstatě každá změna, která nás vykolejí z běžného rytmu. Změna zaměstnání, nové bydliště, nová známost - to všechno mohou být báječné věci, ale po naší nervové soustavě vyžadují hodně nových impulsů, protože se musíme orientovat v nové situaci, vyhodnocovat, přemýšlet...